Blog

Prostor fary v Drásově byl nabídnut pro ubytování ukrajinských uprchlíků.

Duchovní obnova s otcem Josefem Prokešem na téma Jak hlásat evangelium v současné společnosti.

Když dva lidé říkají totéž, není to totéž. Pokud vyslovíme „Otče náš“, co za tím opravdu stojí?

Přišli jsme oslavit Boha, ale už jsem ho před tím vědomě nebo nevědomě oslavovali nebo neoslavovali ve svém jednání vůči druhým. Byl jsem bližním svým bližním?

Evangelia těchto nedělí mluví o následování Pána. Minule jsme slyšeli o nutnosti nést kříž a dnes je to schopnost se plně rozhodnout.

Mše je setkání se vzkříšeným Pánem. K našemu Pánu patří kříž a ani my bez kříže ho nemůžeme následovat.

Bůh není něco, ale někdo. Poznat ho můžeme jen tím, že vstoupíme do vztahu k němu.

Stojíme dnešní slavností na konci doby velikonoční a vše směřuje k tomu, aby bylo našeho nitro obnoveno darem Ducha. Otázkou je, zdali toto od Boha očekáváme a chceme.

Vstupujeme do posledního týdne doby velikonoční. Všechno to, co bylo řečeno o věčném životě, lásce, poznání Boha, vrcholí požadavkem vzájemné jednoty. Bez ní není naše křesťanství věrohodné.

Křesťan může žít do určité míry svou víru pouze jako nějako nauku. Do té doby, než přijdou Velikonoce. V nich se naše víra otevírá spíše jako vztah ke Kristu - dobrému Pastýři.

Čtvrtá neděle velikonoční, která nese název „neděle dobrého pastýře“ je pro nás připomněním, jak chápu své křesťanství. Je to vztah k Bohu a Ježíši Kristu?

Dnešní poslední evangelium o setkání se Vzkříšeným se nese v duchu Ježíšova slova: „Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?“

Tomáš v dnešním evangeliu pronáší známou větu: „Dokud neuvidím…, neuvěřím.“ Ale je „vidět“ opravdu to důležité, abychom uvěřili? Je zde ještě větší důkaz, a tím je prožitá zkušenost.