Naším uším může znít velice tvrdě, že je proklet člověk, který spoléhá na člověka. Ale nakonec má Písmo pravdu. Jediný, kdo se může člověku stát skutečnou a trvalou oporou, je Hospodin.

Při přípravě na dnešní promluvu mě překvapila skutečnost, že naposledy jsem kázal na dnešní evangelium v roce 2010. Víme, že se liturgický cyklus nedělních čtení opakuje jednou za tři roky. Z roku 2013 a 2016 promluvu na šestou neděli nemám. Mohl na tuto neděli vyjít pastýřský list, ale spíše je pravděpodobnější, že nám dvakráte tato neděle vypadla. Důvod je jednoduchý, záleží totiž, jak nám v daném roku vyjdou Velikonoce. První část liturgického roku, kterou nyní prožíváme, může být kratší nebo delší. Šestá až devátá neděle se může vytratit. Jelikož jsou letos Velikonoce dosti pozdě, tak ještě budeme mít osmou neděli a devátá už nebude. Po Velikonocích začneme desátou. To vše je řečeno proto, že texty těchto nedělí mohou být vzácné a člověk je může slyšet jednou za čas, jako je tomu dnes, po devíti letech. Samozřejmě, nabízí se námitka, že blahoslavenství je v evangeliu také u sv. Matouše. Jeho text máme možnost pravidelně slyšet jednou za tři roky, když se čte Matoušovo evangelium, nehledě na to, že se Matoušovo blahoslavenství také čte o slavnosti Všech svatých.

Přesto zde máme určité rozdíly a je dobré si jich povšimnout. Matoušovo blahoslavenství se nachází na začátku horské řeči, které je v páté až sedmé kapitole. U Lukáše je obdoba této horské řeči v šesté kapitole a nazývá se kázání na rovině. Vychází se ze slov, jak jsme slyšeli na začátku evangelia: „Když Ježíš vyvolil dvanáct apoštolů, sestoupil z hory a zastavil se na rovině.“ První, čeho si můžeme všimnout oproti Matoušovu blahoslavenství, je, že je kratší a obsahuje také jako protiklad čtyřikrát „běda“. Při bližším zkoumání také poznáme, že není řečeno ve třetí osobě množného čísla, ale ve druhé. Exegeté říkají, že u Lukáše text blahoslavenství více odpovídá tomu, jak zazněl z Ježíšových úst. U Matouše je už zřetelná reakce prvotní církve, která dala hlubší výklad Ježíšovým slovům a ukázala nám, jak jim máme správně rozumět. Oba texty mají svou hlubokou vypovídající hodnotu a mají nám napomoci pochopit to, co nám Ježíš chce sdělit. Matoušův text je více ceněn pro jeho duchovní hloubku a také více v liturgii používán. Jak můžeme vnímat správně Lukášův text a co je jeho předností v tom, co nám může dát? Bezesporu je to jeho adresnost. Pokud u Matouše je uvedeno: „blahoslavení oni“, tak to není tak adresné, jako u Lukáše, kde zaznívá jasné a přímočaré: „blahoslavení vy“. Čtvero blahoslavenství je také doplněno čtverým zvoláním „běda“. Pokud nás tedy Matouš více vede k duchovnímu pochopení Ježíšových slov, text sv. Lukáše může více zasáhnout naše srdce. Nejsou to oni, o kterých Ježíš mluví, ale obrací se přímo k nám – „vy“. Je tak také přítomný kontrast – „buď anebo“.

V dnešním textu Lukášova evangelia bychom mohli vnímat Ježíše tak trochu jako nějakého revolucionáře, který pranýřuje nerovné společenské poměry. Proto je třeba mít na paměti i Matoušův text doplňující, že každý chudý není blahoslavený. Ale zároveň si podržet ostrost a přímočarost Lukášova textu směřujícího přímo k nám. O co nám jde? Abychom byli bohatí, abychom se měli dobře na tomto světě a byli od druhých uznávaní. Ježíš před tímto varuje. Asi ani nejde o to, v jaké situaci se člověk nachází, jestli je bohatý nebo chudý, ale spíše o to, k čemu ve svém srdci směřuje. Na prvním místě nejde o mravní nárok, ale spíše o spásu, kterou Ježíš zvěstuje. Být chudým, hladovým, plačícím a pronásledovaným dává velkou možnost najít a pochopit spásu od Boha. Ale být spokojený, nasycený, soběstačný se může stát důvodem, že člověk už nic většího ve svém životě hledat nebude. Snad to ani neznamená, že bychom měli to těžké a špatné ve svém životě vyhledávat, ale vidět v tom velkou příležitost k pochopení, že mně Bůh chce dát něco mnohem většího, než mi může nabídnout tento svět.