Blog

Velikonoční nedělní ráno ukazuje, že Bůh, život, láska je silnější než smrt. A i my jsme voláni hlasem církve a zvonů, abychom do této skutečnosti vstoupili.

Každá neděle postní je určitý potřebný milník, abychom se mohli dobře připravit na slavení Velikonoc. Snažme se zde pro Pána být a udělat vše, co je potřebné.

V postní době není třeba se jen „polepšit“, je třeba obnovit a posílit svůj vztah k Bohu. On je jediný, v němž náš život může mít svou budoucnost.

Tyto neděle nám staví před oči skutečnost Božího dítěte. Proto jsme zde, abychom si uvědomili vztah k našemu nebeskému Otci.

Být skutečným křesťanem znamená žít jako Boží dítě. A dnešní evangelium nám nabídne, abychom se nad touto skutečností zamysleli.

Naším uším může znít velice tvrdě, že je proklet člověk, který spoléhá na člověka. Ale nakonec má Písmo pravdu. Jediný, kdo se může člověku stát skutečnou a trvalou oporou, je Hospodin.

Jako by nám dnešní neděle dávala kontrast oproti minulé. Petr dokáže Kristu odpovědět. Bůh nás volá a my jsme vyzýváni, abychom mu odpověděli.

Ježíš nám zjevuje Boží lásku a odpouštění, ale není to jednoduché přijmout, pokud nám bude scházet pokora.

Tak jsme se opět vrátili k nedělím liturgického mezidobí, kdy bychom měli s otevřeností srdce naslouchat Božímu slovu. Toto naslouchání vytváří identitu Božího lidu.

Náš život je často prázdný jako ty prázdné nádoby na víno v Káni Galilejské. A náš Pán ho může naplnit „kvalitním vínem“, přinášejícím radost lidskému srdci.

Stojíme na konci doby vánoční. Jak víme, On se stal člověkem, abychom se my mohli stát Božími dětmi. A snad je to i poselství, s nímž bychom měli tyto Vánoce opustit.