Jako by nám dnešní neděle dávala kontrast oproti minulé. Petr dokáže Kristu odpovědět. Bůh nás volá a my jsme vyzýváni, abychom mu odpověděli.

Minulou neděli jsme dokončili Ježíšovo vystoupení v Nazaretské synagoze, kde byl od svých nejbližších jednoznačně odmítnut. Celou bohoslužbu slova nám vystihla Hospodinova slova proroku Jeremiášovi: „Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě…“ Nakonec je to na nás. Boha ve svém životě neumlčíme, ale můžeme se uzavřít do své pýchy, která by se dala vyjádřit slovy, jaká slyšel P. Ježíš: „Ty nám nebudeš nic vykládat.“ Jak jsem se snažil zdůraznit, byla tam řečena jedna z nejsmutnějších vět evangelia: „On však prošel jejich středem a ubíral se dál.“ Nazareťané to prohráli. S konečnou platností se uzavřeli Ježíšovu spasitelnému poslání a Ježíš si zvolil nový domov. Odešel do galilejského města Kafarnaum, jenž bylo domovem Šimona, budoucího apoštola Petra a ostatních prvních učedníků. Situace v tomto městě byla jiná, lidé ho nadšeně přijímali, vyhnal v synagoze zlého ducha z posedlého člověka, uzdravil Petrovu tchyni a přinášeli mu jiné nemocné. Ale nakonec je to samotný Ježíš, který z tohoto města odchází, aby mohl kázat i na jiných místech v Galileji.

Mohli bychom říci, že toto byl začátek Ježíšova veřejného působení. Dnešním dnem začíná nová etapa, kdy si povolává své učedníky. Jsou dvě bratrské dvojice galilejských rybářů: Petr s Ondřejem a Jakub s Janem. Hlavní postavou se stává Šimon Petr, s nímž P. Ježíš vede rozhovor. Ježíš vyzývá Petra, aby znovu spustil sítě k lovení. Jen krátce zopakuji, v čem byl hlavní problém tohoto neprofesního jednání. Přes den je hladina Genezaretského jezera rozpálena subtropickým sluncem. Vysoká teplota působí nedostatek kyslíku, a proto se ryby stahují do hlubších a chladnějších vod, v nichž se jim lépe dýchá. Petr ze své zkušenosti věděl, že je nesmysl spouštět znovu sítě, ale už viděl, jak P. Ježíš vyhnal zlého ducha z posedlého člověka a uzdravil jeho tchyni, ale najednou už jde o trochu víc. Není jen jako divák, který může zábavně přihlížet. Ježíš od něho žádá důvěru v jeho slovo, oproti profesní zkušenosti, jež si vytvořil. Je to podobné jako s námi, kdybychom chtěli obdivovat mocné Boží činy, ale najednou přijde chvíle, kdy už od nás Pán začne žádat důvěru tam, kde se nám to zdá nerozumné. Petr v této zkoušce obstál. Něco důležitého si ve vztahu k Ježíši prožil. Jeho slovo je mocnější než veškerá naše píle a zkušenosti, to bychom ve víře měli prožít každý z nás. Obvykle při tankování auta platím kartou. Jednou jsem byl přinucen zastavit u neznámé benzínky, samozřejmě jsem si ověřil, že kartu mohu použít, ale když přišlo na placení, nějak jim terminál přestal fungovat. Obsluha se mi omlouvala, že se to stalo výjimečně a že se to nestává, ale já ve vidině, jak hledám veškerou hotovost a možná jim tam budu muset nechat i hodinky jsem řekl: „Víte, není nad osobní zkušenost.“

Je otázka, jestli se vůbec bez osobního prožitku dá mluvit o víře. Ale toto nebývá zadarmo. Jak se lidově říká: „Co nic nestojí, za nic nestojí.“ Zajímavá je také další reakce Petra. Padá před Kristem a vyznává svou hříšnost. Dokud se člověk opravdově nesetká s Bohem, neprožije jeho moc ve svém životě, tak mu vlastně ani nemůže docházet jeho hřích. Najednou, jako by tady byly tři v jednom. Zkušenost s Boží mocí, kterou si musím prožít já, je nutně spojeno s poznáním vlastní hříšnosti. Ne proto, že se to nemá nebo proto, že se to říká, člověk pravdivě nahlédne na sebe. Ale je tady i ta poslední věc a tou je otevření nového obzoru. Lidský život dostane hlubší rozměr a význam. Bůh mu otevře poznání k hlubšímu pochopení a prožívání svého lidství. Stane se více užitečným a potřebným. Každý, kdo v Božím světle pochopí hloubku svého života, se stává ukazatelem i pro druhé. Je to nakonec krása, jež prosvětlí nejen jeho život, ale i životy druhých. Ovšem bez té osobní zkušenosti to nejde a k ní jsme pozvaní každý z nás.