V neděli 10. září 2023 byl ve farním kostele v Čebíně vystaven relikviář s ostatky (vlasy) blahoslaveného Carla Acutise. Měli jsme tak jedinečnou příležitost přiblížit se k tomuto mladému světci, který je patronem mladých, internetu a počítačových programátorů s přezdívkou „Boží ajťák“.
„Carlo je chlapec naší doby. Chlapec internetového věku a model svatosti digitálního věku.“, tak představil 15letého Carla Acutise papež František ve svém dopise mladým lidem po celém světě. Carlo je jedním z nejmladších blahořečených v historii katolické církve. V rámci procesu jeho kanonizace 10. října 2020 byla v kostele sv. Františka v Assisi vystavena i rakev s Carlovými ostatky. Jeden z kněží tehdy prohlásil: „Poprvé v historii uvidíme světce oblečeného v džínách, teniskách a svetru. Je to pro nás skvělá zpráva, protože můžeme svatost pociťovat nikoli jako vzdálenou věc, ale jako něco, co má každý na dosah, protože Pán je Pánem všech.“
Kdo je Carlo Acutis?
Carlo se narodil 3. května 1991 v Londýně. Byl pokřtěn 18. května a v září se jeho rodina přestěhovala do Milána. Rodina nebyla praktikující, ale Carlo od malička začal projevovat zájem o Boží věci, což způsobilo, že se jeho rodiče postupně vrátili k víře. V sedmi letech požádal o to, aby mohl přijmout první svaté přijímání, a bylo mu to umožněno díky zvláštnímu povolení. Měl rád pouštění draka, hraní si v přírodě a zvířata. Bavilo ho také hrát s přáteli fotbal a hrát na playstationu. Byl nadšencem do informatiky, na svůj věk měl velmi pokročilé znalosti.
Jeho velkou láskou byl však také Ježíš přítomný v eucharistii. Carlo chodil na mši každý den a zůstával na adoraci před nebo po každé mši. „Eucharistie je mou dálnicí do nebe,“ říkával. „Máme větší štěstí než apoštolové, kteří žili s Ježíšem před 2000 lety. Abychom se s ním setkali, stačí, když vejdeme do kostela.“ Říkával také: „Jeruzalém je vedle našich domovů.“
Často se zpovídal a ujišťoval: „Stejně jako pro let balonem je třeba odejmout závaží, také duše k tomu, aby se mohla pozdvihnout k nebi, potřebuje odstranit ze sebe ta malá závaží, lehké hříchy.“ Také se denně modlil růženec a říkal: „Maria je jedinou ženou mého života.“ Ve škole Carlo nikdy svou víru neskrýval a zval své kamarády, aby šli společně na mši a vrátili se k Bohu.
Jednou si napsal do sešitu: „Smutek je, když obracíme svůj pohled k sobě samým, štěstí je, když obracíme pohled na Boha. Obrácení není nic jiného než přesměrovat pohled z toho, co je nízké, k tomu vysokému. Stačí jednoduchý pohyb očima.“
Přestože byl z dobře situované rodiny, žil velmi skromně. Za své první úspory koupil spací pytel jednomu žebrákovi, kterého vždycky potkával cestou na mši. Večer nosíval jídlo těm, kdo žili na ulici, někdy část své vlastní večeře. Rozhodl se využít svých znalostí z informatiky k evangelizaci a vytvořit výstavu o eucharistických zázracích. Strávil s tím tři roky, poté co se hodně nacestoval a shromáždil informace.
„Všichni se rodí jako originály, ale mnozí umírají jako fotokopie,“ říkal a chtěl tím povzbudit každého, aby nechal vyrůst své vlastní dary, které mu Bůh dal. Pomáhal také ve farnosti jako katecheta. „Kritizovat církev znamená kritizovat sebe sama,“ říkával.
Na přelomu září a října 2006 onemocněl progresivní leukémií podtypu M3, která se zpočátku projevovala jako chřipka. „Nabízím Pánu utrpení, které budu muset snášet, za papeže a za církev, abych nemusel být v očistci, ale mohl jít přímo do nebe,“ řekl svým rodičům. Zemřel několik dnů poté, co mu byla stanovena diagnóza, 12. října 2006, v pouhých 15 letech. Dva dny před tím požádal o přijetí pomazání nemocných a eucharistie. Carlo předpověděl svou smrt pár měsíců předem. „Jsem předurčený k tomu, abych zemřel...“ říká s úsměvem na videonahrávce, kterou jeho matka našla v jeho počítači až po jeho smrti.
V den pohřbu byl kostel i hřbitov plný lidí. Mnozí z těch, kdo přišli, byli bezdomovci, kterým Carlo pomohl, aniž by o tom věděla jeho rodina. Jeho nejoblíbenějším místem na světě bylo Assisi a dal najevo, že tam by si přál být pohřbený, a rodina s jeho přáním souhlasila.
Jeho pověst svatosti se začala rychle šířit po celém světě a 12. října 2012 byl otevřen proces blahořečení a kanonizace. Papež František jej prohlásil Služebníkem Božím 5. července 2018 a zmínil jej jako příklad pro mladé v apoštolské exhortaci Christus Vivit. 6. dubna 2019 byly jeho ostatky převezeny do Sálu zřeknutí v Assisi, místa, kde svatý František zanechal všechno, aby následoval Pána. Jeho tělo odpočívá v hrobce v pravé chrámové lodi, kam ho přicházejí uctít stovky věřících. 22. února 2020 papež František uznal jeden zázrak připisovaný Carlově přímluvě. Jedná se o zázračné uzdravení dítěte, které trpělo vrozenou vadou, v Brazílii.
Carlo byl prohlášen za blahoslaveného 10. října 2020 papežem Františkem.
„Být stále spojený s Ježíšem. To je můj životní plán.“ - Carlo Acutis.
MODLITBA
Všemohoucí Bože, Otče veškerého milosrdenství, jsi veliký ve svých svatých! Ty ses dal blahoslavenému Carlu Acutisovi poznat v tak mladém věku a obdařil jsi ho tolika milostmi, aby se mohl stát světlem pro naši dobu – pro každého z nás, ale především pro zástupy mladých lidí, kterým nikdo nepomohl objevit smysl života. Děkujeme ti za Carla, za dar jeho krásného života i za jeho blahořečení, které nám dalo jistotu, že v něm máme nového přímluvce v nebi. Pro jeho živou víru, naději a lásku požehnej všem mladým lidem a přitahuj je k sobě, ve jménu Pána Ježíše Krista, kterého tolik miloval.
Dobrý Bože, na přímluvu blahoslaveného Carla tě prosím, ať ani já nepromarním svůj život, ať ho naplním láskou až po okraj... ke tvé chvále a slávě!
Amen.
Blahoslavený Carlo oroduj za nás!
Zdroje a více informací na:
https://www.youtube.com/watch?v=5BZS70uBmLk
https://www.cirkev.cz/carlo-acutis-vzor-i-pro-cechy_3972
https://carloacutis.cz/clanek.php?id=1579
